OPETH - The Last Will And Testament
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Celý čas na hranici konceptuálneho umenia a hudby. Rovnako, ako je netypická tvorba obsadením vlastne klasického „rockového kvarteta“ KHANATE, nesie sa v duchu „štandardnej neštandardnosti“ aj recenzované DVD.
Na „Dead & Live Aktions“ na prvý pohľad upúta obal – jednoduchá „singlová“ krabička s polámaným khanatovsko/o´malleyovským designom a kusými informáciami. DVD zachytáva KHANATE v medziobdobí medzi dlhohrajúcim albumom „Things Viral“ a jeho EP nasledovníkom „Capture & Release“. Prvý diel na dve časti rozdeleného obsahu tvorí pôsobivý klip k skrátenej verzii skladby „Dead“ – hraná naturalistická štúdia mimiky (úspešného) samovraha. Pôsobivo priamočiare video bolo dokonca uvedené na viacerých festivaloch krátkych filmov.
„Live“ časť nosiča je reprezentovaná štvoricou klipov, tentokrát odhaľujúcich skladby v celej ich hrubej a neupravovanej podobe, v troch zo štyroch prípadov presahujúcej štvrťhodinu. „Commuted“ a „Fields“ z „Things Viral“ a „Under Rotting Sky“ s „No Joy“ z eponymného debutu dokazujú, že i tak ťažko uchopiteľná hudba, akú tvoria KHANATE, je prenositeľná na pódium – ba naopak, získava tým ďalší rozmer. Oproti štúdiovým verziám skladieb je omnoho ľahšie vnímať ich dynamiku a vnútornú energiu. Bicie Plotkinovho dvorného spoluhráča Tima Wyskidu sú vystavené neuveriteľnej tortúre a možno prekvapivo spolu s hraničným vokálom Alana Dubina nesú kostru kompozícií. Roztopený čierny asfalt riffov basgitary Jamesa Plotkina a gitary Stephena O´Malleyho pretekajúci cez „krabičky“ až po steny zosilňovačov len vypĺňa priestor medzi Dubinovým agonickým neľudským revom, rozsekaným tupými údermi do bicej súpravy.
So statickosťou vystúpení sa vysporiadali KHANATE zosnímaním a postprocessingom. Kým výborný zvuk ostal autenticky drsný, obraz je upravený filtrami a doplnený prestrihmi mimo pódium. Detailná kamera umožňuje vychutnať si stopercentné fyzické aj psychické nasadenie a koncentráciu celej štvorice. V každom z klipov máme možnosť sledovať hudobníkov z iného uhla a perspektívy – na nudu či stereotyp ozaj neostalo miesto. Malým ozvláštnením sú štylizované backstage zábery porozhadzované na náhodné miesta na disku.
I na „Dead & Live Aktions“ KHANATE potvrdili povesť zoskupenia, ktoré sa pohráva so zavedenými šablónami. Nenechali sa zlákať obvyklým lákadlom DVD – snahou napchať na nosič čo najviac materiálu a tak prakticky (i keď nechtiac) znemožniť ucelený divácky zážitok. Na tejto placke je hudby tak akurát (čosi vyše hodiny), kvalitné a neopozerané technické spracovanie z nej navyše robí jedno z mála DVD, ku ktorým sa nemá divák problém vracať. V dobe, keď sa dévédéčka stávajú takmer povinnou a radovou súčasťou diskografie každej skupiny sa toto zdá byť tá správna cesta; pravé naplnenie pojmu „multimediálnosť“.
Netradičné, no o to lepšie DVD jednej z najoriginálnejších metalových skupín.
8,5 / 10
1. Dead
2. Commuted
3. Fields
4. Under Rotting Sky
5. No Joy
Dead & Live Aktions (DVD) (2005)
Capture & Release (EP) (2005)
Things Viral (2003)
Khanate (2001)
Vydáno: 2005
Vydavatel: Hydra Head Records
Stopáž: cca 65 min
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.